Bertík

viz: www.facebook.com/media/set/?set=a.562737217119780.1073741825.134118256648347&type=1

příbeh od nálezkyně:

V neděli 7.7.2013 jsem byla na návštěvě v obci Netušil u Kolína. Jela jsem se sestrou v autě jen malý kousek do obce Onomyšl a ani jedna z nás si nevzala s sebou mobilní telefon, protože jsme jely jen na skok a měly jsme se hned vrátit do baráku. Cestou autem jsme jely po silnici, kterou lemovaly pole a louky. Z nenadání se na cestě na okraji silnice v dálce objevil pes, který šel směrem do Kolína. Autem jsme se k němu přiblížily a já jsem viděla, v jakém je zuboženém stavu. Byl zanedbaný, zacuchaná srst a z levé přední tlapky jsem si myslela, že mu teče krev. Dostala jsem záchvat breku a řekla jsem sestře, ať honem rychle zavolá Policii, avšak záhy jsme si uvědomila, že vlastně ani jedna nemáme s sebou telefon. Zastavily jsme, já jsem stopla projíždějící auto, poprosila jsem řidiče, zdali by nám mohl půjčit mobil, ten na mně nevěřícně koukal, jako když jsem spadla z višně. Když jsem mu znovu vysvětlila celou situaci a viděl, jak brečím, telefon nám půjčil a zavolal státní Policii. Policista na druhé straně mi sdělil, že mi v tomto případě nepomůže, že tato obec nespadá pod jejich působnost. Řekla jsem mu, že potřebuji, aby zavolal útulek nebo veterinu, aby se někdo postaral o pejska, nic víc jsem od něho nechtěla, protože já sama jsem neměla u sebe mobil ani internet a ten kraj navíc ani neznám, byla jsem tam prvně v životě. Řekl mi, že si mám sehnat starostu nejbližší obce a telefon položil. Byla jsem naprosto zoufalá, že psovi nemohu rychle pomoci. Řidič auta věděl, kde bydlí starosta a poslal nás tam. Dojely jsme do nejbližší vesnice a jelikož jsem ani nevěděla jméno starosty, zazvonila jsem na první činžák, kde nám otevřela paní v županu a ptaly jsme se jí, zda neví, kde bydlí starosta. Jelikož to bylo složité vysvětlování, tak jsme paní naložily do auta a jela s námi, aby nám bydliště starosty ukázala. Ocitly jsme se před krásnou vilou s velkým pozemkem a krásným velkým černým psem. Toto bylo sídlo paní místostarostky. Když jsem zazvonila a paní starostce jsem už celá zoufalá popsala situaci a požádala jí pouze o to, aby kontaktovala nějaký psí útulek nebo veterinární stanici, tak mi řekla, že nám v tomto případě nepomůže, otočila se a odcházela pryč. Tak jsem na ní zakřičela a důrazně jsem jí znovu poprosila, aby pomohla, že se mi nejedná o nic jiného, jen aby sehnala telefon a aby byl pejsek umístěn do správných rukou a ona znovu řekla, že to není v její kompetenci. Byla jsem bezbranná, zoufalá a zhnusená z toho, že nikdo není ochoten pomoci zvířeti, které tu pomoc skutečně potřebovalo. Byla jsem tak nešťastná a uplakaná až jsem se dostala do takové situace bezmoci, že jsem jí upozornila, že to tak nenechám a celý případ oznámím TV Prima. Odbyla mne a řekla, že klidně můžu. 
Odvezly jsme domů zpět paní, která nám pomohla najít bydliště místostarostky. Pak už se nedalo bohužel nic dělat a jely jsme zpět do domu. Telefonem jsem se spojila s dcerou, která mi na internetu vyhledala telefonní čísla psích útulků v okolních vesnicích /Uhlířské Janovice, Kutná Hora, Kolín../ a dále také čísla na veterinární kliniky. Našla taktéž telefonní kontakt na starostu města. Volala jsem starostovi, ten měl záznamník, na který jsem namluvila vzkaz, aby mne kontaktoval zpět, že s ním potřebuji mluvit a že jsem z Ústí nad Labem. Pak jsem zkoušela obvolávat různě veterinární stanice a nikam jsem se nedovolala, pouze do Kutné Hory do psího útulku, kde mi pán sdělil, že jsou stejně plně obsazeni a že tato obec nespadá pod ně a rozloučil se se mnou. Ještě jsem ho nestačila poslat do oněch míst!! Zoufalství, zoufalství, zoufalství…. Volala jsem TV Prima, případ jsem nahlásila vrátnému, který řekl, že vše předá dál reportérům. Dále jsem obvolávala různá čísla, až jsem se dostala zpět do tohoto psího útulku v Kutné Hoře. Když jsem mu vše začala popisovat, tak mne zastavil a řekl, Vy už jste sem jednou volala, tak jsem se mu slušně omluvila, vysvětlila jsem mu, že mám tolik čísel, že už nevím, kam jsem volala. Řekl mi, že už mu volal starosta, takže jsem věděla, že už se něco děje. 
Pak jsem znovu zkoušela volat starostu, ale znovu jsem se ho nedovolala. Pak jsem už jela domů do Ústí nad Labem. Cestou mi volala paní z TV Prima. Vše jsem jí popsala a jelikož už bylo dost pozdě od této události, tak říkala, že emoce již trochu opadly a starosta se zřejmě o případ začal již zajímat a pejsek je nejspíše již v útulku. Poradila mi, abych celý příběh sepsala a dala ho na vědomí na FaceBook. 
V pondělí jsem čekala, zdali se mi ozve starosta obce Onomyšl. V úterý už jsem to nevydržela, tak jsem ho kontaktovala sama a zvedl telefon, ani nepozdravil, já jsem se mu představila a dotazovala jsem se, zdali ví něco o pejskovi, kvůli kterému jsem mu volala v neděli, zdali je umístěn v útulku a jestli je o něj postaráno? Stroze mi sdělil, že je v útulku v Poděbradech. Byla jsem tak šťastná, poděkovala jsem mu, ale on se se mnou ani nerozloučil a já jsem mluvila s hluchým sluchátkem!
Nelenila jsem a hned jsem si našla kontakt na psí útulek v Poděbradech, kam jsem se dovolala a na psa jsem se dotazovala. Byla tam velmi příjemná paní, která mi sdělila, že pejska opravdu přivezli, již 2 dny leží v klidu a je o něho postaráno. Až na tom bude zdravotně lépe, dají fotografii pejska na jejich stránky, aby našel nového majitele a nový domov. 
Nadále mám zájem sledovat jeho osud a vědět, zdali našel nového pána a domov. Útulek budu kontaktovat. Nyní jsem telefonovala s paní Andělovou z útulku Poděbrady, která říkala, že psa pojmenovali Bertík, v útulku se má dobře, je o něho postaráno, ale vzhledem k tomu, že je už postaršího věku, není příliš velká šance, že najde domov u jednotlivce nebo rodiny, takže bude prozatím v útulku.
Chtěla jsem se tímto příběhem podělit o to, jak jsou lidé lhostejní, hnusní a neschopní pomoci zvířeti. Je to hnus, ubohost a ve mně zoufalost. Věřím, že nejsem sama, kdo podobný pocit již někdy v životě zakusil. Ale jsem velmi ráda, že příběh měl šťastný konec a psovi přeji jen to nejlepší a pána s dobrým srdcem…